03 Kvě

Začátek Pirátské strany

Původně to byl komentář z Facebboku jako reakce na článek mého bývalého stranického kolegy Martina Brože, ale hodí se to sem a tak to sem hodím. Martinův pohled na start České pirátské strany si můžete přečíst zde. Omluvte prosím chyby či případné překlepy, informační hodnotu jistě nesnižují. :-)

Jak to celé začalo

Sedím takhle za barem v prázdné hospodě, hraje televize a na baru sedí jediný zákazník a posrkává kávu. V pozadí hraje telka, ve které zrovna běží zprávy.
Takový běžný, obyčejný večer v práci. Tu však z televize zazní zpráva o Pirátech, tedy vlastně o tom, že existuje jakýsi přípravný výbor k založení
České pirátské strany. V tu chvíli nevím, že mi to dost zásadním způsobem změní život na následujících několik let a možná už napořád, když říkám „Jdem do toho Karle?“
Karel odvětí „Dyť jsi v ODS blbe“. Ale ODS stojí za hovno, na schůzi jsem nebyl pár let a vlastně jsem tam jen ze setrvačnosti, tohle je věc, u které nechci chybět.
Otevřeli jsme notebook, našli stránky ČPS, tedy vlastně jen fórum přípravného výboru. Po pár minutách čtení jsme pochopili, že je to přesně ta strana, kam patříme
a zaregistroali jsme se.

Fakt podivní týpci, to musím uznat, z naprosto jiných kruhů, různého vzdělání věku a tloušťky.

Přečetli jsme si, že přípravný výbor v Ostravě už kdosi řídí a že je pár lidí jako my, kteří by do toho taky chtěli jít a tak jsme se nějak shodli narychlo na schůzce a
vyřešení formalit před UF. Sešli jsme se v něčem co se jmenovalo Minikinokavárna, podivné místo se zákazem kouření a na zahrádce jsme se nějak poznali a domluvili co a jak.
Fakt podivní týpci, to musím uznat, z naprosto jiných kruhů, různého vzdělání věku a tloušťky. Společným faktorem byl jistě fakt, že nikdo z nás nebyl úplně
normální, prostě podivná individua. K vytvoření buňky, tedy krajské organizace, bylo potřeba zvolit předsedu a místopředsedy, bylo to podivné, ale tihle fakt divní
týpci mě zvolili předsedou. Nikdo, včetně mě, nevěděl, co vlastně předsednictvo kraje dělá a hlavně, bylo potřeba se sjet z dalšími lidmi z celé republiky a nějak
to celé splácat dohromady. Ustanovující fórum mělo být den nato.

2

Ustanovující fórum

V sedm ráno druhého dne, jsme se všichni dle dohody sešli před již zmiňovaným podnikem. Tedy skoro všichni. Karel nedorazil a po půlhodině neúspěšného telefonování jsme vyrazili
bez něj. Cesta ve starém ford Escort combi uběhla vcelku příjemně a tak jsme do Průhonic, nebo jak se ta čtvrť jmenovala dorazili sice téměř poslední, ale vlastně to bylo jedno.
Po sále se pohybovala spousta přesně těc h týpků, které jsem předpokládal po zkušenostech z Ostravy. Tlustí, tencí, různě zarostlí a vlasatí a naprosto různě oblečení.
Zmiňuji se o tom proto, že jsem byl zvyklý na určitou štábní kulturu a tak bylo zvláštní setkat se s takovou podvnou a různorodou skrumáží.

4

U vchodu do sálu seděli dva lidé inkasující členské příspěvky a shromažďující přihlášky. Fronta nebyla, přijemli jsme pozdě. Někdy to má své výhody. Odevzdali jsme co bylo potřeba a vyrazili na cigárko.

Venku jsem potkal Ivana Bartoše se kterým jsem se dal do řeči, protože vypadal asi nejpodivněji ze všech.

Venku jsem potkal Ivana Bartoše se kterým jsem se dal do řeči, protože vypadal asi nejpodivněji ze všech. Dreďáka v obleku jsem totiž nikdy předtím neviděl. Byl vystresovaný a vyklepaný, říkal že bere antidepresiva na panické ataky, ale nepůsobil nijak rozbitě. Vyměnili jsme pár vět, pobavili se a už nás volali do sálu.

Nikdo mi nijak zvlášť v paměti neutkvěl, až na Anežku Bubeníčkovou, která opravdu hovořila dost zvlášně, jednak mi to připadalo že měčí koza, druhak byla hrozně tichá, takže
na konci stolu nebylo slyšet vůbec nic ani s mikrofonem. Kameraman uprostřed snímal celou diskuzi a všechny proslovy. Bohužel se mi později nepodařilo zjistit, kdo to vlastně
byl a odkud byl a kde skončil záznam.

3

Co budeme dělat?

Proběhlo několik proslovů různých budoucích funkcionářů, ale koncepce jako taková chyběla. Nebyl tam vlastně nikdo, kdo by měl představukam to směrovat. Situaci vlastně zachráníl náš Ondřej Polanský, který duchaplně pln energie vstal a dvacet minut přednášel představu o budoucnosti nově vznikající České pirátské strany.

Oběd a pivko bylo jedno z nejdražších, co jsem kdy měl, ale tak co, bylo to jednou za život, tak jsem si říkal že pár stovek mě nezabije a taky nezabilo.

Po obědě jsem se bavil s dalšími budoucími piráty o tom, jak si představují, že by měla ČPS fungovat a nabyl jsem dojmu, že tohle nikdy fungovat nemůže. Každý měl jinou představu a vymyslel k tomu jiný způsob provedení. Společnými jmenovateli ale byla legalizace marihuany a svoboda internetu. Vlastně proč tak honosně. Většině šlo o to, aby mohli tahat z netu a zahulit si kdy chtějí.
To se pak schovalo do bodu „Dekriminalizace konopí pro lékařské účely“ ze kterého se nějakým zázrakem následně stal bod „Dekriminalizace a Legalizace marihuany pro lékařské účely“. Ono to vlastně stačilo, protože jsme byli zřejmě všichni nemocní.

Většině šlo o to, aby mohli tahat z netu a zahulit si kdy chtějí.

Odjížděli jsme s rozporuplnými pocity, ale plní energie, nadějí a očekávání. Po cestě probíhala debat ohledně Facebooku, který tehdy nikdo z naší osádky nepoužíval a většina
z nás se k němu stavěla značně kriticky. Na druhou stranu je to nástroj k oslovení tisíců lidí bez zvednutí prdele ze židle. Shodli jsme se na tom, že si tuhle odpornost budeme muset pořídit, jinak se mezi lidi nedostaneme a nebudeme je moci masírovat pernamentně.